Třetí punská válka

Po porážkách v předchozích punských válkách byl vliv Kartága velice malý. Bez vědomí senátu nemohlo zhola nic. To vedlo nakonec k nevyhnutelné třetí punské válce – válce ze zoufalosti.

Velká neznámá

Za desetiletí vedení bojů a dobývání lepšího postavení ve světě, za desítkami tisíc mrtvých bojovníků, za desítkami zničených měst a za utrpením rodin a celých národů vyvstává základní otázka: Proč Římané nezničili Kartágo, když měli tu možnost? Proč s ním tolikrát válčilo? Názory se různily. Některé poukazovaly na fakt, že to bylo na úkor soutěže – pokud bude mít Řím obavy z protivníka, bude bojeschopnější, pružnější. Jiné hlasy se přikláněly k názoru, že Řím chtěl nejdříve zničit pevninské soupeře a Punové byli až další na řadě. Buď jak buď, třetí punská válka vypukla a Kartágo s Římem se opět setkaly na poli válečném.

Popud k válce

Důvodem třetí punské války se stal král Masinissa. Byl si vědom toho, že jako římský chráněnec si může mnohé dovolit. Kartaginci se však nemohli bránit (senát jim to nadále zakazoval). Masinissovy útoky byly stále troufalejší. Nakonec vyprovokoval Kartágo k ozbrojenému boji. Tím ale pokořený národ porušil nařízení senátu, a tak roku 149 př.n.l. zahájili Římané válečné akce, které začali třetí punskou válku.

Mizivé šance

Již od začátku nemělo Kartágo moc šancí na úspěch. K Římu se přidala Utika (významné severoafrické město), dále jeho moc narostla loajálností numidské oblasti, ze které přicházely i posily římskému vojsku. Kartágo ve skoro beznadějné situaci usilovalo o co nejrychlejší uzavření míru. S dobrým úmyslem vydali nepříteli 300 rukojmí s kompletní výzbrojí. Když však senát přednesl svůj návrh, aby opustili své město, krev Kartaginců se vzbouřila.

Přeměna Kartága

Z odevzdanosti, kterou měli v srdcích, se stala odhodlanost odrážející se v jejich činech. Začala masová výroba vojenského vybavení. Všichni, kdo mohli, pomáhali při válečném shonu. Ženy obětovaly své vlasy na výrobu tětiv, otroci a vězni, kteří chtěli bránit hradby, byli propuštěni – přihlásili se všichni. Každý, kdo udržel zbraň byl povolán do války. To už nebyla válka pro moc, ale válka o život, zoufalá válka o udržení mocného národa, jeho kultury a osobitosti.

Před branami Kartága

Po uplynutí doby na rozmyšlenou, kterou Kartágo mělo, zda-li se vzdá, nebo ne, spatřili Římané město v plné zbroji. Místo famfár a slavobrán spatřili oddíly ozbrojenců na věžích a hradbách. Vrhli se proti městu útokem, přes hradby se ale nedostal jediný legionář. I když situace vypadala zoufale, Kartágo se udrželo celé dva roky.

Poslední okamžiky města

Roku 147 př.n.l. byl povolán Publius Cornelius. Ten upevnil morálku v římských legiích a zablokoval přístav. Kartágo přepadl hlad. Roku 146 př.n.l. mu nabídl Hadrubal mír, ale Publiu viděl, že město je již skoro poražené, a tak rezolutně odmítl a zahájil útok. Za cenu obrovských obětí si nakonec vynutil přístup do města, které dobyl až 7. den po útoku.

Konec velké říše

Z kdysi krásného a mocného Kartága nezůstal kámen na kameni. Sedmnáct dní trvalo než město lehlo popelem. Všechny domy byly zbourány, půda přeorána a posypána solí, aby zde nic nerostlo.

Pád Kartága uzavřel jednu velkou kapitolu z historie – punské války. Celkově trvaly 118 let. Jejich oběti se počítaly na statisíce. Vítězství znamenalo pro Řím hodně – později se stal republikou, císařstvím a jeho touha po světovládě neznala mezí.

foto
pata
Aira GROUP, Outsourcing IT, zásady ochrany osobních údajů