První punská válka
V okamžiku, kdy se moc Říma zvětšila natolik, aby mohla promlouvat do dění celého Středomoří, si starší a daleko zkušenější Kartágo uvědomilo situaci, která z tohoto faktu plynula. Samotný Řím si nebyl vědom toho, co blízká budoucnost přinese a že několik desítek let bude ve válce se silným protivníkem, ve které bude hájit svoji existenci a své državy.
Plamen je zažehnut
Místem, kde se diplomatické spory mezi Kartágem a Římem změnily ve válečný konflikt, byla Sicílie. Mamertini, kumpánští žoldnéři, obsadili strategicky výhodné místo Messánu. Tato akce nezůstala bez povšimnutí místních mocností – Kartága a Syrakus. Mamertini si uvědomovali, že jejich síly by nestačily k udržení tohoto bodu, proto navázali spojenectví s Kartágem. To k nim vyslalo svoje jednotky a ovládlo úžinu. Původní uchvatitele ale považovali za své poddané. Mamertini požádali o pomoc v Římě s touhou zbavit se nadvlády Kartága.
Rozhodnutí Říma
První punská válka byla spíše vleklý spor než sled bitev. Řím totiž nejdříve váhal, zda-li má pomoci Mamertinům. Nakonec se roku 264 př.n.l. rozhodl. Římané se vylodili na pobřeží Sicílie a zmocnili se Messány, aniž by jim Kartaginci kladli odpor. Tímto krokem ale jejich invaze neskončila. To mělo za následek, že se Kartágo a syrakuští Řekové spojili.
Římské plány a kalkulace
Řím věděl, že pokud by chtěl uspět v první punské válce a dosáhnout obsazení celé Sicílie, bude muset porazit kartáginskou flotilu. Roku 261 př.n.l. začal masově vyrábět lodě a budovat tak svoji vlastní flotilu, která by byla schopná odolat kartaginskému loďstvu. Při stavbě se nechali inspirovat kartaginskou penterou (s pěti řadami vesel nad sebou). Stavba pokračovala zběsilým tempem, a tak se za rok kolébalo v Messaně poměrně silné loďstvo.
První střetnutí
Poprvé změřily obě velmoci své síly roku 260 př.n.l. u Liparských ostrovů. Římská píle ve stavbě byla obrovská, ale zkušenosti s řízením a manévrováním neměli žádné. Celá jejich eskadra (17 lodí) i s konzulem padla do zajetí bez boje. Nedlouho poté došlo ke zvratu, vedení se dostalo do rukou G. Duiliusa a mocnosti se střetli v bitvě u Myl.
Římský důvtip
Kartágo jisté si svojí námořní převahou a oslepené předchozím snadným vítězstvím podcenilo svého protivníka. Řím zavedl novou taktiku boje – rozbít, znehybnit a obsadit. Rozbili vesla, znehybnili loď a přenesli se na palubu – boj muže proti muži, kde se výhoda přesunula na jejich stranu. U Myl zničili Kartágu 25 lodí.
Chytrost versus zkušenosti
Kartáginská taktika byla založena na manévrování s loďmi. Jejich dlouholeté zkušenosti vysoce převyšovali římské, jejichž loďstvo bylo ještě v plenkách. Silná stránka Říma byla naopak v boji muže proti muži. Proto začali používat přenosné můstky se zábradlím a ostrým hákem na konci. Při kontaktu s cizím plavidlem hák spadl a zasekl se do paluby. Po něm pak pěchota snadno přešla na druhou loď. Bitva u Myl silně otřásla kartáginskou pozicí na Sicílii, ale ještě ji nezlomila.
Další boje
Po prvním slavném vítězství na moři následovalo další o 4 roky později ve slavné bitvě u mysu Eknomos. Tato bitva je označována za nejtvrdší, která ve starověku proběhla. Tímto vítězstvím získali Římané přístup k severoafrickým břehům. Kartágu byl prostřednictvím konzula Regula nabídnut mír, ale s takovými kapitulačními podmínkami, že raději odmítlo. Roku 255 př.n.l. se vojska střetla u řeky Bagradas, kde bylo římské vojsko obklíčeno. Regulovu vojsku sice přišla na pomoc flotila, porazila Puny, velitele však již nezachránila. Navíc cestou domů za prudké bouře ztratila na 250 lodí.
Poslední střetnutí
Řím stavěl jednu flotilu za druhou a pokoušeli se dobýt rozhodujícího vítězství na Sicílii. Několikrát ztratili celou flotilu v bouři, dokonce své lodě zbavili můstků (havranů), které je nebezpečně zatěžovali. Tato „nová“ flotila se osvědčila. U Aegatských ostrovů získal Řím definitivní vítězství a Kartágu nezbylo, než uzavřít mír. První punská válka trvající 23 let skončila roku 241 př.n.l.